Svatí brat?i, narození v Soluni, p?išli na Velkou Moravu roku 863. Jejich misi inicioval svou žádostí velkomoravský kníže sv. Rostislav, jehož dopisem do Konstantinopole to všechno za?alo. Žádost o vyslání misioná?? byla v Ca?ihradu vyslyšena byzantským císa?em Michalem III. a s patriarchou sv. Fótiem k nám vypravili družinu, která má na Morav? vykonat vše, co je pot?ebné pro založení církevního života. V ?ele družiny k nám krá?ejí oba brat?i, kte?í se na misii dob?e p?ipravili. Sv. Cyril (uvádíme ho mnišským jménem, s nímž pozd?ji umírá, ale v dob? svého p?sobení na Morav? se ješt? jmenuje Konstantin) vytvo?il pro Slovany jejich vlastní písmo a p?eložil do naší ?e?i základní k?es?anské texty. Nutno podotknout, že sv. Cyril byl už d?íve v Byzanci slavnou osobou pro své výjime?né schopnosti - genialitu, u?enost a úsp?chy na misiích i v neju?en?jších disputacích; byl znám jako fenomenální lingvista; zpam?ti znal celé knihy významných k?es?anských myslitel?; dostalo se mu dokonce nejvyššího tehdejšího akademického titulu „filosof". O sv. Metod?ji p?edpokládáme, že m?l zkušenosti organiza?ní, právnické a diplomatické schopnosti a znalosti správních záležitostí; um?l Cyrilovu intelektuální práci vt?lit do reálného života; sou?ástí jeho povahy byla bojovnost - praví se o n?m, že „vládl slovem prudkým i mírným"; dokázal bez servilnosti jednat s císa?i, králi, knížaty, práv? tak jako s patriarchy a papeži s d?stojností a zásadovostí; je nazýván „otcem, patriarchou, prorokem a apoštolem Slovan?"**. A navíc - oba byli skute?n? duchovními lidmi, zasv?cenými do nejhlubší praxe duchovního života, do díla vnit?ní modlitby. Ve svatých Cyrilu a Metod?ji k nám tedy východok?es?anská Byzanc posílá to nejlepší, co má.
Císa? s patriarchou Fótiem píší Rostislavovi: „B?h, který velí každému národu dosp?t k poznání pravdy a dosáhnout vyššího postavení, ... zjevil písmena pro váš jazyk, kterých d?íve nebylo, ... abyste byli i vy p?ipo?teni k národ?m velikým, kte?í Boha chválí svým rodným jazykem. A tak jsme ti poslali toho, komu je zjevil, muže vzácného a pravoslavného, velmi u?eného, filosofa. Hle, p?ijmi tento dar v?tší a hodnotn?jší nad všechno zlato a st?íbro a drahé kamení a veškeré pomíjivé bohatství ..." A?koliv bylo jméno Rostislavovo následujícími generacemi odsouzeno k zapomenutí, p?ece díky sv. Cyrilu a Metod?ji žije jeho sv?tecká památka doposavad. Vždy? pro nás ?echy a Moravany je „jako velký císa? Konstantin", jak mu prorocky slibují p?edstavitelé staroslavné Byzance v záv?ru listu.*
Velikost a nesmírný dosah tohoto díla se nám poodhalí, když si uv?domíme, že zv?st o jejich práci se roznesla jako blesk po celé Evrop?. P?ed Cyrilem a Metod?jem zde již pracovali jiní misioná?i. Dalo by se ?íci, že zem? moravská ješt? p?ed p?íchodem svatých brat?í formáln? p?ijala k?es?anství. Jenže v realit? každodenního života Moravan? nadále panovalo pohanství. Chyb?lo hlubší objasn?ní víry, skute?né uvedení do pravdy a do chápání evangelia. Lidé u nás nerozum?li knižním výraz?m cizího jazyka a pot?ebovali odhalit jejich význam. K?es?anství se týkalo jen horních vrstev tehdejší feudální spole?nosti a to i zde v?tšinou jen povrchn?. P?edchozí misie m?ly chabou úrove?, u?ily rozli?n? a nem?ly celonárodní úsp?ch.
Tady se dostáváme prvnímu a všeobecn? známému (což však neznamená, že docen?nému) rysu misijní práce sv. Cyrila a Metod?je, a tím je jazyk. První z ?ady odlišností mezi cyrilometod?jskou a p?edchozími misiemi bylo používání srozumitelného místního jazyka pro evangelizaci a veškerý církevní život. (Nám to dnes už p?ipadá jako samoz?ejmost, ale pro Západ to za?ala být samoz?ejmost až p?ed pouhými padesáti lety!) Spolu s byzantským církevním zp?vem to muselo nep?edstavitelnou silou zap?sobit na celý národ. V?tšina Moravan? jist? až nyní s ohromením pochopila, o ?em je k?es?anství a s jakou zv?stí evangelium vlastn? p?ichází. Lidé se za?ali ke k?es?anství obracet s nadšením a oslavovali jednobytnou Boží Trojici z hloubi srdce, a nikoliv z donucení vrchnosti. Kroniká? o tomto p?ekvapujícím radostném obratu, který u nás zp?sobili sv. Cyril a Metod?j, hovo?í nadšenými slovy, že to bylo, jako by se „hluchým otev?el sluch a koktavým rozvázal jazyk".*
Tento „zázrak", jak to muselo Moravan?m p?ipadat, souvisí s d?kladnou p?ípravou sv. Cyrila na tuto misii. P?edevším p?ipravil pro slovanskou ?e? nové písmo, když zjistil, že nic takového tento národ doposud nemá. Toto písmo geniáln? p?izp?sobil slovanskému hláskovému systému, takže p?ed?ilo i tehdejší ?e?tinu. Nebyla to pouhá misijní pom?cka, ale precizn? položený základ pro další svébytnou slovanskou tvorbu.
Zmín?ný základní náboženský rozm?r bezprost?edn? p?echází do kulturního rozm?ru. Morava, doposavad jakýsi zapadlý kraj n?kde za Alpami, na n?jž se ze západní Evropy hled?lo jako na pouhou sféru franského vlivu, se najednou samostatn? dere mezi nejkulturn?jší národy a zem? tehdejšího sv?ta. Moravané mají sv?j vlastní literární jazyk, a nedosti na tom - p?i ?tení knih zde rozumí všechen lid, o ?em se ?te! Bohoslužbám všichni rozumí! (O n??em takovém se mohlo v?tšin? obyvatelstva západních zemí jenom zdát.) Jsou tady um?lci vytvá?ející skvosty duchovního i sv?tského um?ní (což také znamená zájem obchodník?)! Jsou zde školy, kde se vyu?uje gramatika. Zde se píše a tvo?í se nová díla - a na nejvyšší literární úrovni. P?ekládají se další a další biblické knihy. Vznikají písemnosti sv?tského charakteru. Prohlubuje se právní organizace státu. A to vše se d?je ohromnou rychlostí. To je prost? n?co nevídaného! Byla to skute?ná kulturní exploze. Tím nutn? muselo zna?n? posílit národní uv?dom?ní obyvatel Moravy, kte?í náhle cítili své místo mezi kulturními národy sv?ta. Morava po ?ty?ech letech p?sobení byzantské misie stála na prahu reálné možnosti stát se jedním z kulturních center Evropy.
Snad práv? odtud vyv?rá morální síla Moravan? k celonárodnímu povstání, když jejich kníže (Svatopluk) byl zajat a uv?zn?n v Bavorsku a do správy zem? byla dosazena franská hrabata (r. 871). Do ?ela si vzbou?ení Moravané zvolili slovanského kn?ze(!) Slavomíra a podvratné n?mecké kn?ze vyhnali ze zem?! Povstání bylo úsp?šné a povstalci dobyli jeden hrad za druhým zp?t do místních rukou. Morava byla tenkrát prakticky neporazitelná. Dar, který k nám p?inesli sv. Cyril a Metod?j, ?inil zázraky.
Z kulturního rozm?ru cyrilometod?jského díla plynule p?echázíme k politickému. D?ív?jší franské misie vcelku nepokryt? p?ipravovaly p?du pro církevní pod?ízení Moravy cizím biskup?m a z toho by logicky vyv?rala pod?ízenost politická. Rostislav byl v obtížné situaci. Kdyby odmítl christianizaci svého území, chápali by to západní biskupové jako legální d?vod k neustálým vojenským útok?m na Moravu - misii me?em a k?ížem - a to by nakonec vedlo k podrobení takové pohanské zem? silou. Když christianizaci nebránil, ?ekalo Moravu podrobení plíživé, možná nenásilné a s jakousi mírou autonomie. Cyrilometod?jská východní mise však pracovala v úpln? jiném kontextu - solunští brat?í zde zakládali místní samostatnou církev, která by m?la v ?ele vlastního biskupa (resp. biskupy) a nepot?ebovala by se nikomu pod?izovat. A s t?mito vyhlídkami se snažili vybavit vznikající moravskou církev vším pot?ebným.
***
Veškerá u?enost a zdatnost svatých brat?í by však nemohla p?inést takové plody, kdyby nebyli sou?asn? velkými lidskými osobnostmi, kdyby to nebyli duchovní velikáni, lidé ?istých mrav?, vznešené mysli a s láskou v srdci. Byli to lidé ducha, zvyklí obhajovat své u?ení argumenty a nikoliv zbran?mi. A ješt? n?co. Pravým misioná?em m?že být jen ten, kdo sám nejprve usp?l na poli duchovního života, má svou osobní duchovní zkušenost s láskou Boží a tato zkušenost je solí, která dává chu? všemu, co takový ?lov?k lidem hlásá a co u?í.
A navíc - jen nepokrytecká zbožnost dá misioná?i takovou nezištnost a trp?livost, aby dokázal to, co sv. Cyril a Metod?j. Nejenže ob?tovali ?ást svého života namáhavé misii v odlehlém koutu sv?ta, ale museli za obhájení svého díla neustále svád?t vy?erpávající boje. Zvlášt? zápolili s podvratným p?sobením franských kn?ží. Žádní pohané jim nezp?sobili tolik nesnází jako ti, kte?í jim m?li být bratry ve ví?e... Nap?. cestou z Moravy zp?t dom?, když se zastavil v Benátkách, se na Cyrila vrhli tamní „biskupové, kn?ží a mniši jako havrani na sokola"* s obvin?ním, že Slovan?m vynalezl písmo a p?eložil jim liturgii a Bibli. Tyto neustávající nenávistné útoky od falešných brat?í velice vy?erpávaly zvlášt? k?ehkého sv. Cyrila, který byl jemn?jší povahy a slabší t?lesné konstituce než sv. Metod?j, a nakonec práv? z celkové únavy onemocn?l, a tak tento velikán lidských d?jin p?ed?asn? umírá. Metod?j zase musel za svou práci na Morav? snášet zajetí, soud p?ed n?meckými biskupy, a následn? kruté žalá?ování ve Švábsku. Svatý kníže Rostislav t?žce zaplatil za to, co pro Moravany vykonal, oslepením a smrtí v bavorské kobce.
***
Pro nás, pravoslavné ?echy a Moravany, je významné, že celé cyrilometod?jské dílo je charakteru východok?es?anského, že sem svatí brat?i p?inesli víru, kterou oni sami nazývali pravoslavnou, stejn? tak k nám uvedli byzantskou církevní tradici a praxi, které je p?ijato po velkém rozkolu Západu a Východu ozna?ovat jako Pravoslaví, že sloužili stejné liturgie, jako konáme dodnes i my spolu s celým pravoslavným sv?tem. P?ipomínáme si, že k nám byli vysláni Konstantinopolským patriarchátem, který byl tenkrát - stejn? jako je i dnes - pravoslavný. Proto se cítíme být d?dici, kte?í na odkaz sv. Cyrila a Metod?je všestrann? a pln? navazují.
Dílo sv. Cyrila a Metod?je zazá?ilo nad celou Evropou jako blesk. Je jisté, že pro naše národy se jedná o nejv?tší událost našich d?jin. Je to nejen za?átek naší kulturní historie, ale svou vnit?ní duchovní silou v pr?b?hu celé naší další historie p?sobí na duše lidí a ovliv?uje myšlení ?ech? a Moravan?. Viditelná a hmatatelná stránka cyrilometod?jského d?dictví sice na Morav? v dob? knížete Svatopluka zaniká vyhnáním žák? sv. Metod?je, ale dílo solu?ských brat?í p?echází k ostatním slovanským národ?m, kde je vd??n? p?ijato, rozkvétá nádhernými kv?ty a má zásadní vliv na národní a náboženské p?ežití t?chto národ?. Dále p?echází cyrilometod?jství skrze knížete Bo?ivoje a sv. Ludmilu do ?ech, kde bude ješt? dv? století otev?en? ovliv?ovat náboženský, kulturní a politický život zem?. Avšak ani pak zde d?dictví sv. Cyrila a Metod?je nezaniká úpln?, ale jako p?íslove?ná ponorná ?eka je v život? národa, v jeho nad?jích, myšlení a sm??ování, stále p?ítomno - neviditeln? ale p?esto mocn?. Jedním z projev? této neviditelné síly je nap?. vznik husitství. O nezahladitelné duchovní p?ítomnosti tohoto svatého díla sv?d?í i západní obnovení památky svatých brat?í v 19. století a nadšeném jejím p?ijetí tak?ka celým národem, který v ní ihned uz?el n?co bytostn? svého, a? uplynulo již tisíc let.
Máme dost d?vod? v??it a tvrdit, že bez toho díla, jehož památku a stálou p?ítomnost, nyní oslavujeme, bychom zde jako národ dnes nebyli, naše ?e? by neexistovala a na naši slovanskou identitu bychom m?li jen jakési nepatrné archeologické p?ipomínky (asi by nás stihl osud pon?m?ených polabských Slovan?, kte?í se v?tšinou rozplynuli v n?meckém živlu).
Pravoslavní k?es?ané vidí ve sv. Cyrilu a Metod?ji ty, skrze n?ž B?h nechal ze stromu k?es?anství vypu?et silnou v?tev slovanského pravoslaví, a naše p?ímluvce u nebeského Božího tr?nu. Všichni místní k?es?ané jakéhokoliv vyznání je mohou oslavovat jako naše nejv?tší misioná?e a hlavní p?stitele k?es?anské víry u nás. Všichni ?eši a Moravané, k?es?ané i nek?es?ané, by na n? m?li s vd??ností pamatovat jako na dobrodince a osv?titele našeho národa, dárce kultury, zakladatele písemnictví a záštitu národní svébytnosti.
Sestavil Jan Baudiš, pravoslavný kn?z
Citace z dobových literárních pramen?:
* Život sv. Konstantina - Cyrila
** Život Metod?j?v
Poznámka:
datum oslavy 24. kv?tna platí dle našeho ob?anského kalendá?e; v církevním juliánském kalendá?i je tohoto dne 11. kv?ten. Podle dávné tradice je to den p?íchodu svatých v?rozv?st? na Moravu, kde byli uvítáni knížetem Rostislavem.
